Zlaté Poutko

Zlaté Poutko D. P. Ondřejovi Vengeryckému a Uroz. Panně Johaně z Poleřeky, v čas jejich svadebního vesselí L. P. 1803 dne 24. Června obětované.
Sotva krásná záře hory pozlativši Nejkrašší den světu slavně ohlásyla, Velebná když Juno a) z sna se probudivši, Božským oděvem se míle ozdobila; Z bytu nebeského vynesši ven nohu, Královna všech krajin, velikých též Bohů K převysoké Etně prudce zaletěla, Důležitého cos’ pořídit tam měla. ——— a) Juno, Královna všech království a pohanských Bohů, svadbám a porodům představená Bohyně, byla sestra y manželka Jupiterova, jenž Slovanům Peron sluje, s nímž Vulkána, Boha ohně, zplodila, kterémuž a Minervě vynalezení všech mechanyckých umění Staří připisují. O tomto Vulkánovi praví báseň, že měl svou vyhni na hoře Etně v Sycýlii, v kteréž s Cyklopy, jedno jen oko na čele majícými tovaryši svý- 101 Tu syn její milý, kunštýř znamenitý VulkánVulkán, kulhavý syc, umělec však hbitý, Pověstnou má vyhni, mistrná dělá díla, Božského v nich vtipu zjevuje se sýla. Přišedši tam našla ve výborné dílně Syna kujícýho střely Otcy pilně. Bohové ti buďte na pomocy synu! Ržekla; on se sděsyl, mněv, že pro příčinu Hněvu Peronova Olymp opustila: Nebo duše jeho mnoho podstoupila Strachu včera, když mu těžce vyhrožoval, Když sy množství šípů dělat rozkazoval. ——— mi, rozličná řemeslná díla, mezy jinými y šípy, neb střely pro otce svého Perona, koval. Praví se dále o němněm, že měl dílnu y na ostrovích Lipary a Lemnos řečených, na kterémž posledním, když ho otec hned po narození pro škaredost jeho s nejvyššího nebe zkopl, Synteští ho uchopili, a vychovali. Vulkán dospěv, přidal chuti k kovářskému zvláště řemeslu, a stal se výborným kunštýřem. On Olymp nádobím, Achylla zbrojí opatřil; na Prometea sylné řetězy nadělal, jímiž ho na Kaukasu svázal; Marsa pak s manželkou svou Venuší cyzoložícýho nejsubtylnějšími řetízky necytedlně tak tuze svázal, že se rozděliti nemohli, nadělav tím velmi mnoho smíchu na Olympu mezy Bohy, jichžto, aby se na to podívali, zavolal. 102 On jí, co syn dobrý, přijal s uctivostí, Co tak časně matko? ptá se v upřímnosti, Bohové když ještě v pokojném svém sydle Leží, vy jste u mne při ohnivém vřídle? Prudký hněv snad otcův ukrátil vám spánkuspánku, Přinutil vás nechat olympského stánku? Y ne, řekla, milý, starostlivý synu, Tvůj syn otec najde snadno marnou vinu –, Oněhdy zas bylo mezy námi licho –, Ale teď jest svaté na Olympu ticho; Hněv mne jeho často s vysokého nebe Vyhání –; než teď sem přišla prosyt tebe Zvláštního cos –, poslyš! k svadbě majíc jíti Musým pro manžely krásné poutko míti; Ukuj mi je, prosým, jakož povím tobě: Samé ryzý zlato k dílu vezmi sobě, Z něhož řetízek zprav, krásy nevídané, Subtylnosti ještě nikdý neslýchané: Aby nosýcý jej svobodu se míti Mněli, byť y věčně musyli v něm jíti. Ohniva mi buďte řemeslným dílem Spojována božským pro manžely cýlem; 103 By ho Opoutaní rádi nosývali, S řetězem tím chodit za čest pokládali. By pak dlouho trval, má být hodně ssylen! Přemilý můj synu, buď mých řečí pilen! Na koncy má býti poutko krásné, zlaté, Novomanželům ctným bude vždycky svaté: Neb ním opoutáni budou u oltáře, Svadební kvas bude na Moravské fáře. K poutku zámček zpravíš, jejž když jednou zamknu, Smrti klíček oddám, víc ho neodemknu, Leč, když jednomu z nich Atropos niť zstřihne, Tehdy přiskočí smrt, a se s klíčkem přihne; Odemkne ním zámček, poutko sejme s nohy: Tak sme zavřeli to na Olympu s Bohy. Ržekla. Tu se Vulkán počal vymlouvati, Ržka: střel mnoho tisýc pro Perona musým Kuti, jináč hněvu velikého zkusým, Víte to, že není s ním co žertovati –; Deset tisýc šípův jestli neshotovím, Hněv se jeho vzbudí, z zkušení již to vím. Že sem méň jich zpravil v božskou jeho rukuruku, Jen mi včera nadal safframentských kluků; Jestliže mne jednou chytí v ruce v hněvě, V nichž jsem já podoben lehoučké jen plevě, 104 Zatoče mne, mrští mnou až na LiparyLipary, Dokud doletím tam, nestane mi páry; Jsa již chromý –, všecken zlámu se –; tak syna Utratíte, čí to medle bude vina? Nu, nu, synku, řekla, nemusýť hned býti, Chcy jen o dva týdne zlaté poutko míti! Tehdy vděčně, matko! vece Vulkán na toto, Shotovím je jistě – mám y ryzý zlato, O dva tedy týdne –! když to uslyšela Běloruká Juno, v Olymp zaletěla. Zatím Vulkán ve dne, v nocy v vyhni kuje, Vítr z jeho měchu neustále duje; Daleko se třeskot nákovadla jeho Rozlíhá, chřest kladiv Cyklopů dle něho. Vše když shotoveno, pro Perona střely, Rozkázané poutko hotové když měli, KrásnookaKrásnooká Juno zpustila se zase Z vysokého bytu v uloženém čase: Vzala poutko zlaté, vlídně děkovala Synu, do Hontu se spěšně odebrala. Příšla do Moravec, kdežto svadebnícy Výskali již, krásně hrali hudebnícy. V chrámě nevěsta když sobášena byla, Juno k manželům se tiše přiloudila; 105 Ctnému ženichovi, nevěstě též milé Na nohy vzložila poutko roztomilé; Zámčekem ho přimkla pilně, smrti dala Klíček, by ho, co dvou očí, ostříhala. Mlčení když svaté v chrámě poručila, K Sobášeným takto vážně promluvila: Milí Manželé, Mysli vesselé Buďte kazdéhokaždého Jítra nového. Nermuťte se nic, Pouta že Vám syc Kladu na nohy; Kdo s svou na Bohy Tíží spolehne, Pod ní nelehne, Snadno unese, Bůh když ponese! Svaté manželství, Věrné přátelství, To jest přesvatý Ržetěz bohatý. Láska srdečná, Věrnost statečná, Pomoc společná, Zdílnost skutečná: 106 To jsou ohniva, Kteráž kladiva Svatá formují, Duše spojují. Dítky spanilé, Cnostné, zdařilé,zdařilé Touž je svazují, Ržetěz stahují. V těchto lehoučkých Poutech hezoučkých Jdětež s radostí K pozdné starosti. Kudy půjdete, Růže najdete, Ty však na trní Vždy se zabrní; Neudrapněte, Když je budete Trhat, rukou svých, Krevby tekla z nich. Když pak hlavy vám Skvetnou, Peron sám Zámček rozkáže Odmknout, rozváže Vazby všeliké. Štěstí veliké! Neb když vašeho Bytí celého 107 Přejde podletí, Duch váš zaletí K bytům krásnějším, K spolkům šťastnějším! S božskou důstojností když to pověděla, Na vysoký Olymp zpátkem zaletěla. Šust jen po ní zůstal, vůně přemilostná,přemilostná Naplnila zemi, zprchla rosa stkvostná.