Na odchod ze Skalice Urozené Paní Zuzany Laučekové a dcery její téhož jména, L. P. 1803 dne 25. Maje.

Na odchod ze Skalice Urozené Paní Zuzany Laučekové a dcery její téhož jména, L. P. 1803 dne 25. Maje. K lodílodí, na níž se tyto Přítelkyně od Farkaždu po Komárno po Váze, a odtud do Peště po Dunaji plavily.
podlé Horácovy Ody 3, kn. I.
Tak přemocná Tě Cypru Bohyně, Tak bratří Heleniny hvězdy přejasné, Y otec větrů prosý, ostatní Jsouc povázáni, kromě Japyxa: O Lodí, ješto sobě svěřené Jsy dlužná Sestry: mězem Žoltenským Je zdravé, žádám’, odevzdej, A duše naší Částky zachovej!
95 Tak tedy předce máme stratiti Vás, přítelkyně přemilé, Jen zdráhate se sobě skrovniti To rozloučení nemilé,nemilé Y s hrobem otcovým, y s přáteli, Jichž v smutku zanecháteli? Ach! kyž nám dobré Nebe bydleti Dél s Vámi přálo v Skalicy! Kyž musýte jen předce odjeti Až za Pešťanskou Stolicy, Tu rozkošných hor nechať Slovenských, Jeť v smutek pouští Žoltenských! Těch pouští, kdež jen plaší syslové V svých zemních dírách bydlejí, Kde na rovinách věčných smyslové Y moc, y radost tratějí; Tu máte stráně přeutěšené, Tam písky nahromaděné. Tam, kdež dům místo mocné škřidlice Jen slabá kryje trstina, Kde místo naší krásné Skalice Jen špatna trčí dědina; Tu v utěšeném domě sedáte, Tam chalupy sy hledáte? 96 Tam, kdež lid kouká z černé zemnice –, V níž má jen z bláta ohniště –, Co vězeň těsným oknem z temnice, A před ní páchne hnojiště; Předc chcete čistých, krásných příbytků Tu nechat –, jít tam k dobytku? Tam, kdežto místo břestu, jesenu a) Lid suché pálí kravince, Kde škodlivého puchu semenu Se místo dává v kuchynce; Zde Nebe hrubé duby vyvodí, Tam ani psý trn neschodí. Tam místo zpěvu ptačat libého,libého Jen býky slyšet bučeti, A místo háje roztomilého,roztomilého Jen rákosý tam viděti; Tu tichý slavík míle šveholí, Tam ovad b) bručí nevolí. ——— a) Břest (Ulmus campestris Linn. Ulmbaum, Szel-fa) a Jesen (Fraxinus excelsior Linn. Eschenbaum, Körös-fa) k pálivu se v Skalicy potřebují. b) Ovad jest pokolení žížal, jichž mnohá uštknutí y hovado usmrtiti mohou. V dolních Stolicých, u bahen zvláště, množství se jich zdržuje. Y v Skalicy není tato žížala neznáma. Tu sluje Hovado, jednak že 97 Tam jenom masnou jídá slaninu Lid, lenoše sy na pecy; My jíme bažanty a zvěřinu, Tam jí se masso hříběcý; Tu kvete vína slavný, plodný rod, Tam ani zdravých není vod. Tam místo stříbročistých pramenů, Jenž u nás libě hrčejí Se prýštějíce z tvrdých kamenů, Jen bařiny se bělejí, V nichž oškliví,oškliví se šmiří hmizové, A v kalných studních červové. A voda širokého Dunaje Tam krovy domů přikrývá, Tok její – žádných mravů neznaje – Z nich lid, co sysly vylívá; Y krutě proti chrámu svatému Se vztěká –, štiky nese mu c). ——— jest veliká, jednak že hovada trápí. Odtud pošlo slovo Ovad, aneb snad lépe Hovad. c) Na Apaštoku jednou, když se Dunaj rozvodnil, voda do chrámu v skutku nanosyla veliké ryby, kteréž lidé potom pod stolicemi nacházeli. 98 Tam jenom hloupí, masní Guláší d) Co ďáblové lid strašejí, Ti v samostojném smutném Sáláši e) Vždy v nocy čerty plašejí; Předc chcete tiché bydlo Skalické Tu opustit –, jet v Scytické? Kde tisýc mužův vraždní lotrové Jen pro knoflíčky pobili, Kde lidská střeva diví býkové Na rozých porozvláčili; To vše Vám mysli předce nezklátí, Nic Vás, nic z cesty nezvrátí? NičNic nevážíte sladké radosti, Jíž v Skalicy ste požily, Nic proseb toužebných, nic žalosti, Níž Loučícý se ranili Vždy těžce srdce přátel šlechetné? Předc nechcete tu bydlet –? Ne! Nu! jdětež, Přítelkyně, vessele Svou cestou v milém pokoji; ——— d) Pastýři dobytka na pouštích Uherských Guláši slovou, kteříž roucho svesvé mastí mažíce, veskrz černí jsou. e) Chalupy a skrýše pastýřův stáda Sáláše slují. 99 Nechť sprovodí Vás svatí Anjelé, Truc Eolovu f) nástroji! Y tam Bůh dobrý mocně panuje, Y tam se k dítkám skloňuje. On y tam nuzných vidí soužení, A opuštěné syroby Pláč všudy slyší, v strastném trápení Jsa otec bídné osoby; On sčítá slzy smutných, sbíraje Je do láhvice, stírá je. Tak jdětež do těch nových příbytků –, V nichž Bůh Vás čeká –, radostně, Bůh chraniž Vaších pracných nábytků, On rozmnožiž je milostně; My sprovodím Vás lásky slzami A skroušenými prosbami. A naše srdce, k Vám vždy přátelské, To s Vámi půjde s radostí, Y tam, y v krásné domy anjelské, Jež nám Bůh staví v výsosti, Ni bílé Hory, Nitra, ani Váh, Ni cyzý rozloučí nás prah. ——— f) Eolus byl syn Perona z Acesty, dcery Hyppota Trojanského, od Starých za krále a boha větrův jmín. 100