Tak tedy předce máme stratiti
Vás, přítelkyně přemilé,
Jen zdráhate se sobě skrovniti
To rozloučení nemilé
Y s hrobem otcovým, y s přáteli,
Jichž v smutku zanecháteli?
Ach! kyž nám dobré Nebe bydleti
Dél s Vámi přálo v Skalicy!
Kyž musýte jen předce odjeti
Až za Pešťanskou Stolicy,
Tu rozkošných hor nechať Slovenských,
Jeť v smutek pouští Žoltenských!
Těch pouští, kdež jen plaší syslové
V svých zemních dírách bydlejí,
Kde na rovinách věčných smyslové
Y moc, y radost tratějí;
Tu máte stráně přeutěšené,
Tam písky nahromaděné.
Tam, kdež dům místo mocné škřidlice
Jen slabá kryje trstina,
Kde místo naší krásné Skalice
Jen špatna trčí dědina;
Tu v utěšeném domě sedáte,
Tam chalupy sy hledáte?
Tam, kdež lid kouká z černé zemnice –,
V níž má jen z bláta ohniště –,
Co vězeň těsným oknem z temnice,
A před ní páchne hnojiště;
Předc chcete čistých, krásných příbytků
Tu nechat –, jít tam k dobytku?
Tam, kdežto místo břestu, jesenu a)
Lid suché pálí kravince,
Kde škodlivého puchu semenu
Se místo dává v kuchynce;
Zde Nebe hrubé duby vyvodí,
Tam ani psý trn neschodí.
Tam místo zpěvu ptačat libého
Jen býky slyšet bučeti,
A místo háje roztomilého
Jen rákosý tam viděti;
Tu tichý slavík míle šveholí,
Tam ovad bručí nevolí.
Tam jenom masnou jídá slaninu
Lid, lenoše sy na pecy;
My jíme bažanty a zvěřinu,
Tam jí se masso hříběcý;
Tu kvete vína slavný, plodný rod,
Tam ani zdravých není vod.
Tam místo stříbročistých pramenů,
Jenž u nás libě hrčejí
Se prýštějíce z tvrdých kamenů,
Jen bařiny se bělejí,
V nichž oškliví se šmiří hmizové,
A v kalných studních červové.
A voda širokého Dunaje
Tam krovy domů přikrývá,
Tok její – žádných mravů neznaje –
Z nich lid, co sysly vylívá;
Y krutě proti chrámu svatému
Se vztěká –, štiky nese mu.
Tam jenom hloupí, masní Guláší
Co ďáblové lid strašejí,
Ti v samostojném smutném Sáláši
Vždy v nocy čerty plašejí;
Předc chcete tiché bydlo Skalické
Tu opustit –, jet v Scytické?
Kde tisýc mužův vraždní lotrové
Jen pro knoflíčky pobili,
Kde lidská střeva diví býkové
Na rozých porozvláčili;
To vše Vám mysli předce nezklátí,
Nic Vás, nic z cesty nezvrátí?
Nic nevážíte sladké radosti,
Jíž v Skalicy ste požily,
Nic proseb toužebných, nic žalosti,
Níž Loučícý se ranili
Vždy těžce srdce přátel šlechetné?
Předc nechcete tu bydlet –? Ne!
Nu! jdětež, Přítelkyně, vessele
Svou cestou v milém pokoji;
Nechť sprovodí Vás svatí Anjelé,
Truc Eolovu f) nástroji!
Y tam Bůh dobrý mocně panuje,
Y tam se k dítkám skloňuje.
On y tam nuzných vidí soužení,
A opuštěné syroby
Pláč všudy slyší, v strastném trápení
Jsa otec bídné osoby;
On sčítá slzy smutných, sbíraje
Je do láhvice, stírá je.
Tak jdětež do těch nových příbytků –,
V nichž Bůh Vás čeká –, radostně,
Bůh chraniž Vaších pracných nábytků,
On rozmnožiž je milostně;
My sprovodím Vás lásky slzami
A skroušenými prosbami.
A naše srdce, k Vám vždy přátelské,
To s Vámi půjde s radostí,
Y tam, y v krásné domy anjelské,
Jež nám Bůh staví v výsosti,
Ni bílé Hory, Nitra, ani Váh,
Ni cyzý rozloučí nás prah.