báseň bez názvu

Jan Kollár

Aj zde leží zem ta před okem mým smutně slzícím(Na) Někdy kolébka nyní národu mého rakev(Na) Stůj noho posvatné místa jsou kamkoli kráčíš(Na) K obloze Tatry synu vznes se vyvýše pohled(Na) Neb raději k velikému přiviň tomu tam se dubisku(Na) Jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům(Na) Však horší je času vzteklosti člověk jenž berlu železnou(Na) V těchto krajích na tvou Slávie šíji chopil(Na) Horší nežli divé války hromu ohně divější(Na) Zaslepenec na své když zlobu plémě kydá(Na) Ó věkové dávní jako noc vůkol mne ležící(Na) Ó krajino všeliké slávy i hanby plná(Na) Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné(Na) Od Dunaje k hltavým Baltu celého pěnám(Na) Krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozíval(Na) Aj oněměl již byv k ourazu zášti jazyk(Na) A kdo se loupeže té volající vzhůru dopustil(Na) Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé(Na) Zardi se závistná Teutonie sousedo Slávy(Na) Tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky(Na) Sám svobody kdo hoden svobodu zná vážiti každou(Na) ten kdo do pout jímá otroky sám je otrok(Na) Nechť ruky nechby jazyk v okuje své vázal otrocké(Na) Jedno to neb nezná šetřiti práva jiných(Na) Ten kdo trůny bořil lidskou krev darmo vyléval(Na) Po světě nešťastnou války pochodni nosil(Na) Ten porobu slušnou buď Gót buď Skýta zasloužil(Na) Ne kdo divé chválil příkladem ordě pokoj(Na) Kde ste se octly milé zde bydlivších národy Slávů(Na) Národy jenž Pomoří tam tuto Zálu pily(Na) Sorbů větve tiché Obotritské říše praporce(Na) Kde vnukové Vilců kde ste potomci Ukrů(Na) Na pravo šíře hledím na levo zrak bystře otáčím(Na) Než mé darmo oko v Slávii Slávu hledá(Na) Rci strome chráme jejich rostlý pode nimž se obětné(Na) Dávnověkým tehdáž pálily žertvy bohům(Na) Kde jsou národové ti jejich kde knížata města(Na) Jenž první v severu vzkřísili tomto život(Na) Jedni učíce chudou Europu plachty a vesla(Na) Chystati a k bohatým přes moře vesti břehům(Na) Kov tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali rudných(Na) Více ku poctě bohům nežli ku zisku lidem(Na) Tam ti neourodné rolníku ukázali rádlem(Na) By klas neslo zlatý brázditi lůno země(Na) Lípy oni svěcený Slovanům strom vedle pokojných(Na) Cest sadili chládek by stlaly vůkol i čich(Na) Města syny stavěti květné v nich vesti kupectví(Na) Muž cvičil a mlaď svou tkávati plátno ženy(Na) Národe mistrovský jakové pak máš za to díky(Na) Roztrhaný hnusné zpotvořenosti věnec(Na) Jak včely med zavoníc kradné se do oule cizího(Na) Stádně hrnou a v něm matku i dítky bijí(Na) Tak tu domu vlastní podroben pán chytře mu vlezlý(Na) Slouha drží těžký smutně na hrdle řetěz(Na) Kde spanilá v zelených hájech pěla písně Slovanka(Na) Již hlaholem zpěvná ousta umlkla němým(Na) Kde z mramoru stály hromného paláce Perůna(Na) Z troskotaných sloupů teď psota chlévy dělá(Na) Kde k nebi své věžila staroslavná Arkona týmě(Na) Zlomky mrví teď tam hostě cizího noha(Na) Rozbořené želejí zdi chrámů Retry pověstné(Na) Kde čněly již ryje tam hnízdo si ještěr a had(Na) Slávy syna k bratrům přišlého v ty kraje nezná(Na) Brat vlastní aniže vděčně mu tiskne ruky(Na) Řeč ho cizí zarazí ze rtů a tváři slovanské(Na) Zrak mu lže Slovana sluch klamy bolně kazí(Na) Neb tak přehluboko vtlačila znaky Sláva synům svým(Na) Místo že jich vymazať nikde nemůže ni čas(Na) Odrodilí synové sami však své matce začasto(Na) Bič macechy hříšné oblizujíce lají(Na) Nejsou ni Slované životem nejsou ani Němci(Na) Půl toho půl toho jen jak netopýři mají(Na) Tak peleší v krajinách osmanské plémě helenských(Na) Konský na vznešené vstrkna Olympy ocas(Na) Tak porušil zištný Europčan dva světy Indů(Na) Za vzdělanost vzav jim ctnost zemi barvu i řeč(Na) Národ i čest zmizely s jazykem bohové zde zanikli(Na) Jen sama zůstává příroda nezměněná(Na) Les řeky města a ves změniti své jméno slovanské(Na) Nechtěly než tělo jen v nich ducha Slávy není(Na) O kdo přijde tyto vzbuditi hroby ze sna živého(Na) Kým přiveden slušný k své bude vlasti dědic(Na) Kdo rce to nám místo kde cedil svou někdy za národ(Na) Krev Miliduch kdo na něm sloup mu památky složí(Na) Kde hněvivý novotám otcovskou prostotu bráně(Na) Válčícím Slovanům Kruk po slovansku velel(Na) Neb kudy vítězný máchal meč v půtce Bojislav(Na) v pokoji šťastnou zákony řídil obec(Na) Již jich více není hrkotem surového hrdinské(Na) Články jejich zhoubný láme oráče lemeš(Na) Stíny jejich na dvou se časů hněvajíce ničemnost(Na) Ve mhle sivé těchto zřícenin upně vyjí(Na) Upně vyjí že osud dosavád se smířiti váhá(Na) A vnuka krev lecjak tam hnije tam se mění(Na) Jak muselo v tom by studené býť k národu srdce(Na) Jenžby tu slz jako nad kostmi milenky nelil(Na) A však umlkni tichá na příšť pohledni žalosti(Na) Osluněným rozptyl mráčky myšlének okem(Na) Největší je neřest v neštěstí láti neřestem(Na) Ten kdo kojí skutkem hněv nebe lépe činí(Na) Ne z mutného oka z ruky pilné náděje kvitne(Na) Tak jen i zlé může státi se ještě dobrým(Na) Cesta křivá lidi jen člověčenstvo svesti nemůže(Na) A zmatenost jedněch často celosti hoví(Na) Čas vše mění i časy k vítězství on vede pravdu(Na) Co sto věků bludných hodlalo zvrtne doba(Na)

Patří do shluku

ctnostný, ctný, ctnost, přemilý, nábožnost, přirození, sprostnost, múza, utěšený, žádost

68. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Immortelly. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. 554. I víc z onné roty tuto tápá, (Jan Kollár)
  3. U hrobu mého přítele F. H. (František Alexandr Rokos)
  4. Na jazyk český. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  5. Staniště smrtedlné. (Simeon Karel Macháček)
  6. Oda o nepokojnosti duše z Prozřetedlnosti božské. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  7. U hrobu otce mého. (František Alexandr Rokos)
  8. U HROBU FORTUNÁTA DURYCHA (Antonín Marek)
  9. Ohled na vlast. (Pavel Josef Šafařík)
  10. Dv. P. Janovi Seberinimu. (Bohuslav Tablic)