Arya
z němčiny.
Rcy, co jest tvé živobytíživobytí,
Člověče? list stromu, květ,
Jenž se rozkošně dnes svítí,
Zytra již jest špatná smět,
Považ toho, člověče,
Než ti život uteče.
———
2) Štěpán Šági od r. 1618–1623.
3) Michal Iváni od r. 1623–16241624.
4) Gabryel Suchay od r. 1625 až do 16341634.
5) Gabryel Benedykti od r. 1634–16401640.
6) Jan Teutonydes od r. 1640–1655. Za času tohoto kazatele r. 1653 vystavila tato uhersko-slovenská cýrkev z gruntu nový
91
Co jest rodu panská sláva,
Co jest urozeným být?
Pán y sluha jsou jen tráva,
Oba budou rovně hnít,
Rytíř, Král y Cýsař sám
Vstoupiti v hrob musý k nám.
Co jsou statkystatky, stříbro, zlato?
Nic, jen břinkajícý smět,
Jaký grunt jest štěstí bláto?
Ach! jest marný všecken svět,
Všecko zžíře dlouhý časčas,
S pokladem smrt loučí nás.
———
chrám s věží u zdi městské, blízko kláštera Patrů Františkánů, na témž místě, kdež se až posavad k službám božím scházeli, kterýžto chrám r. 1672 evanjelíkům odňat, mníškám řeholy S. Uršuly jest odevzdánodevzdán.
7) Danyel Abramides od r. 16551655.
8) Jiří Stephanydes Lidkovský od r. 1664.
9) Stěpán Horecký od r. 16721672, v kterémžto chrám utratili. Roku však 1682 skrze královského Komissaře Draškocýho grunt k stavení nového na předměstí chrámu jim vyměřen, v kterémžto zmíněný Horecký vrátiv se z desýtiletého vyhnanství až do r. 1609, v němž tu skonal, sloužil.
10) Valentín Jeletneky od r. 1700 až do 1703, v němž umřel.
92
Co jest rozumem se stkvíti,
Co jest velkým mudrcem být,
U královských dvorů žiti,
U Panů čest, vážnost mít?
Žadná čest, ni umění,umění
Smrti soudu nezmění.
Co jest pěknost, vnada krásy?
Ach! jest vodná pěna jen,
Líbezný zvuk, sladké hlasy?
Ach! jen mámícý nás sen!
Zdaž se s smrtí nestratí?
V špatný puch se obrátí.
Co jest čerstvost, mladá smělost,
V nejlepším co květě žit?
Udatnost, a šedin bělost?
Do hrobu vše musý jít,
Smrt se neptá: jsyli kmet?
Mladých roků láme květ.
———
11) Danyel Kyryni od r. 1703 až do 17071707, v němž do Modry byl za sl. b. kaz. povolán.
12) Martin Vodilai od r. 1707, v němž Kyrynimu nastoupil. R. 1730 jest do pokoje položen.
13) Eliáš Milec r. 1730 dvoru Svob. Pana Kalizyusa do Prešporku povolaný, kdež r. 1757 skonal.
93
Smrtedlníče, považ toho,
Připusť k srdcy vážnou věc,
Slavný jsy, máš statku mnoho?
Předce jsy jen kostlivec,
Zde se krásným býti zdáš,
Pokrm červů tam být máš.
Co se popel rozumností,
Co prach pýší uměním?
Hlina co lic červeností,
Zlatem, drahým kamením?
Toli člověk pobéře,
Smrt když klopá na dvéře?
Člověče! beř v povážení,
Že tu život, smrt tam jest,
Radost zde, tam zarmoucení,
Trápěníli nechceš nést,
Často na smrt vzpomínej,
Žádost zlou tak zemdlívej.
———
14) Michal Instytorys Mošovský od r. 1757 až do r. 1803, v němž dne 7. Října usnul. Paměti jeho viz v díle IIItím těchto poezyí na str. 54–63. Za jeho času jest nynější evanjelický chrám slovensko-uherské cýrkve postaven.
15) Pavel Bilnica od r 18031803. kněz a Professor.
94
Závist z srdce lakomého
Vyvrz, libuj pokoru,
Nechati zde musýš všeho,
Nah jít v hrobu komoru,
Dnes jsy pánem vdomě svém,
Zytra nemáš bydlet v něm.
V paměti měj, člověče, to,
Jako pravý Křesťan ži,
Pomni na své smrti léto,
Střez se pýchy, klamu, lži,
Bys mohl nebes dojíti,
Uč se šťastně zemříti.
Jezu! nauč poznati nás,
Jak žit máme, skonat jak!
Pomoz činit pokání v čas,
Věčně bídě ujít tak,
Po cestě nás ctnosti veď,
Do smrti svým duchem řeď.