MILOSRDENSTVÍ.
1-1Pod mými okny člověk pad.
1-2Stařík –
1-3tváře vyhloubeny,
1-4raneček v týle –
1-5žilnatýma rukama opřel se o strom
1-6a jakoby sfouknut
1-7na chodník na hřbet se složil.
1-8Až odtud
1-9němý bylo znát strach u třaslavých rtů,
1-10úzkosti shon pod mžikajícími víčky
1-11a zimnici, jež mu do kolen bubnovala.
2-1Co mne to tisklo,
2-2abych dolů neseběh,
2-3nepřispěl, nepomoh, nezdvih?
2-4Bázeň,
2-5otylá, slizká,
2-6v okno mne klížila,
2-7dužnatým jazykem řekla:
2-8„Snad tyfus, snad úplavice.“
3-1Tehdy ze sousedství
3-2ta, jíž pohrdám nejhloub,
3-3alkoholička, prostitutka,
3-4přispěchala. Pomohla, pozdvihla.
3-5Jak něžné byly její dlaně,
3-6když starce podepřely o zeď,
48
3-7jak se dotazovaly s vlídnou účastí
3-8a pozorně – jako děcko, jež neumí chodit – svahem vedly!
4-1V tu chvíli
4-2sta jiných dlaní jsem viděl:
4-3nasycují choré, cupují šarpij,
4-4raněným podávají lék,
4-5tak oddaně, s takovou láskou,
4-6k vlastním starostem, strastem
4-7cizí přidávají hoře, cizí přivazují bol.
4-8Vy, kdož nemáte starost
4-9než jak zůstat zdrávu
4-10a – záludní pavoučci – co nejvíc nalovit mušek ze zlata,
4-11zda je vám tak stydno,
4-12jak bylo mně v tu chvíli?
49