INTROIT.

Xaver Dvořák

INTROIT.
U vchodu tajemství Tvých stojím, opojná vůně vane mi z Tvých bran, s proroků Tvých své touhy pojím, duši svou otvírám jim dokořán. Toužení věků jak by ve mně rozrostlo v moře plamenné, duch práhne víc, než vedrem země, po vláze mystického pramene. Své světlo vylij v zřítelnice mé duše, pochybnostmi vyhaslé, ať neodvrátí se mé srdce více, Tvou krásou do hlubin až užaslé. Ať přes práh tajemství smím vejít Tvé kdysi dítě – syn Tvou milostí, pak Božství Svému dej kol přejít, jak prorok zřel je, vánkem tichosti. 11