Slyš, vichr hlasů jak se zdvih’
ze staletí, tisícletí,
cítíš svět se bouří chvěti,
to zašlých pokolení, přítomných i budoucích,
„Credo“ Božích dětí!
„My věříme v jednoho Boha,
zdroj života, vesmíru všeho,
ať hmota či duch, všecko moha
On rozjiskřil oblohu perlami hvězd,
květ země vstal ze slova Jeho,
jím oživil vody i vzduch i prach cest.
My z otcovské Lásky jsme vzešli,
dřív srdce Mu hnulo se v touze
se sdíleti vroucněji, nežli
nás rukou Svou v podobu člověka zhnět’
a na rty nám přissát pak dlouze,
vdech’ život nám, myšlenek hnutí i vzlet.
My věříme v jednoho Syna,
to v sladkého Ježíše, Spásu,
když zhnětla nás v zoufalství vina,
jenž s námi se sbratřil, sám tělo a krev,
a člověkem učiněn k žasu,
sem na hříšnou zemi stoup’ bělostný zjev.
V tmu ducha nám rozbřeskl jitro,
by propasti od cesty lišil,
nám milostí porosit nitro,
i nejvyšší výkupné zahořel dát,
by v syny nás královské zvýšil,
v kříž hřeby je přiboden, v srdce je sklát.
My věříme v jednoho Ducha,
jenž vichřicí otřásá světy,
a jehož dech v srdce jak tucha
vlá nebeských zvěstí, jichž neznala zem,
hle, proroků vise a vzněty
všech heroů mystických rodí se v něm.
My věříme v Církev, jež matkou
nás v bolestech rodila děti,
hle, pod její ochranou sladkou
my rostli jsme dědici, královský rod,
a v krvavém nanebevzetí
smrt byla nám od země k věčnosti brod.
My věříme v život věčný,
v němž tělo nám zazáří plamen,
a v hymnus pak vzjásáme vděčný,
až z krvavých stigmat nám vytryskne zdroj
tak sladkého blaha, že klamem
nám bude jen vzpomínka na žití boj.
K té metě, jež září nám v dáli,
my táhneme přes věky, bratři,
hle, zástup náš mořem se valí,
a cítíme, blízké je splnění tuch,
kdy blažený domov zrak spatří
a v pohnutí otcovském sevře nás Bůh“.
Tak se rtů matek mučednic
splývá na rty synů v plese,
jako bouře zmnožuje se
ten tajuplný hymnus sladké Víry víc a víc,
k výsostem se nese.
Chor neviděných tobě blíž,
bratrský stisk cítíš v dlani,
a teď hoří na tvé skráni
žár milionů, do jich písně vpadnout zahoříš
věčně do skonání.
Ať vesmír v nic se rozpadá,
v bezprostoru zpěv svůj snuje,
jako nádherná loď pluje,
až Králi Trojjednomu, Bohu na věky se vzdá,
jehož adoruje.