UČITEL

Xaver Dvořák

Moře ztichlo, hladina jak z kovu bleskotala v záření; vlny, dálky naslouchaly slovu a lid u vytržení. Mluvil Bůh – a srdce otvírala nejskrytější hlubiny; v sladkém roznícení všecka tála divem božské vidiny. Lilie v nich bíle rozkvétaly, setba vyrážela z lích; nové naděje tam vyrůstaly, nový svět v těch nadějích. Nebesa a země snoubily se, život jeden sladký hod; člověk ve svém obrození zří se s nebešťany jeden rod! Mluvil Bůh a srdce sladce tála, kolébána v božské sny; mystická co síla Ducha vála, zúrodňujíc hlubiny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

685. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MŮJ VEČER. (František Rybář)
  2. Legenda o mnichu Antonínu. (Milan Fučík)
  3. Kontemplace 2. (Xaver Dvořák)
  4. MOŘE A SLUNCE. (Sigismund Bouška)
  5. PŘÍCHOD PROROKŮ. (Antonín Sova)
  6. SLUNCE. (Antonín Sova)
  7. SLOKY (Antonín Sova)
  8. Neznámé lesy... (Růžena Jesenská)
  9. RAPSÓDIE (Jaroslav Vrchlický)
  10. NÁSTROJ HOŘÍCÍ. (František Taufer)