Když bohové v přelomu věků opouští posvátný háj(Na)
a v zapomenutí hynou kams v modrou zmizevše báj(Na)
dny mlčí večery noci však mlčí též věrný kdo zbyl(Na)
kdo životu přísahal věrnost ten smrti neslíbil(Na)
A po nové pravdě kdo volal a božství se rodit zřel(Na)
ten novým bohům jasnější nebesa otevřel(Na)
Kdo po kráse lačný v svět vyjel sám dobyvatelem se stal(Na)
ten z výprav se navrátil chrámy by dávné rozmetal(Na)
Kdo víc však nenávistný ten mlčet zná jako hrob(Na)
jak čas a jak lepkavá ticha neslyšených dob(Na)
Chrám bez modloslužby stát nechá V zpleněném okolí(Na)
sám po kameni se kámen do větrů rozdrolí(Na)
viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie
1317. báseň z celkových 1655
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
AVE, ANIMA
(Otokar Fischer)
-
SLUNCE.
(Antonín Sova)
-
Píseň o smrti.
(František Taufer)
-
MODLITBA ZA MRTVÉ
(Viktor Dyk)
-
PÍSNĚ VEČERA.
(Zikmund Winter)
-
NOCI!
(Otokar Březina)
-
ÚTĚCHOU.
(František Rybář)
-
UČITEL
(Xaver Dvořák)
-
Bílá kněžna
(Rudolf Medek)
-
Povzdech k měsíci.
(Augustin Eugen Mužík)