OHEŇ.
Neklide svatý
v rouše šarlatovém!
Vykvetlý! Vzňatý!
Do srdce mého per svým žhavým, láskou zkrvaveným slovem!
Ó jizvy, ó rány,
jak sladké jsou tvou vášní dány,
a jaká slast
od rána do noci být žhnut a kalen
stem jazyků tvých, drásán, hněten, pálen –
a všemu na vzdory v svých bolestech přec vlást!
Kéž nikdy nezemdlím v tvé svaté výhni!
Tvým rovna plamenům a lehká jak tvé snění
vždy znova vyšlehni, ó duše má, a k výškám rudým křídlem tíhni!
Kéž ze dne každého se nové stane vykoupení!
Kéž posléz náruč tvá, kam slunce krev svou slilo,
mne v letu uchvátí, ó věčně z věčna tryskající sílo,
mne unese a složí
na žhoucí srdce boží!
47