OHEŇ.

Otakar Theer

OHEŇ.
Neklide svatý v rouše šarlatovém! Vykvetlý! Vzňatý! Do srdce mého per svým žhavým, láskou zkrvaveným slovem! Ó jizvy, ó rány, jak sladké jsou tvou vášní dány, a jaká slast od rána do noci být žhnut a kalen stem jazyků tvých, drásán, hněten, pálen – a všemu na vzdory v svých bolestech přec vlást! Kéž nikdy nezemdlím v tvé svaté výhni! Tvým rovna plamenům a lehká jak tvé snění vždy znova vyšlehni, ó duše má, a k výškám rudým křídlem tíhni! Kéž ze dne každého se nové stane vykoupení! Kéž posléz náruč tvá, kam slunce krev svou slilo, mne v letu uchvátí, ó věčně z věčna tryskající sílo, mne unese a složí na žhoucí srdce boží! 47