BLEDÝ CHODEC.

Otakar Theer

BLEDÝ CHODEC.
Bledý ty chodče, jemuž sen ve smutném zraku žhne, kterak že sílu máš den co den vracet se v obydlí své? Den jako den a po roce rok v teskném svém pokoji bdít, odkud ti ženský nejde vstříc krok, ni krbu nezáří svit? Vracím se s kletbou, jako bych byl všech lidí nejnešťastnější. Samota-Kočka sedne mi v týl, předouc mne ukonejší; a byť z pod drápků tryskla má krev, začíná v lampě světlem to kvésti: nejsem už sám, kol sterý je zjev, v žilách mi proudí rytmus a zpěv, umělce žiji bolestné štěstí. 48