Našim kněžím.
Vy při oltářích posvěcení k dílu,
by pravá láska požehnala nám,
jen posilňujte mravní naši sílu
a stavte s námi činné lásky chrám,
ó buďte u nás míru blahověsty
a připravujte jemu přímé cesty;
vždyť posláni jste k velikému dílu!
Vy posláni jste ku pomoci lidu,
být jemu rádcem, světlem, záštitou,
jej učit, těšit, mírnit jeho bídu
a zjevovat mu pravdu neskrytou:
vy máte vzorem lidu svému býti,
jej milovati, jeho spáse žíti;
vždyť posláni jste ku pomoci lidu!
Vždyť z lidu jste, v něm kolébky své mátemáte,
jste jeho krev a pýcha jediná,
v něm duše drahé láskou objímáte,
v něm otec, matka, chata rodinná:
ó z lidu jsouce, žijte lidu svému
a lásku hlaste, blaho dejte jemu;
vždyť z něho jste a jemu žíti máte!
48
Zde vaše vlasť a ne tam za Alpami,
zde bratři vaši – velká rodina,
zde doma jste a ne tam za horami,
zde vaší práci bije hodina,
ba těžké práci, pomáhejte při ní,
mír sejte v lidu, konec sváru nyní:
vždyť zde jste doma, ne tam za Alpami!
Vy naši jste! – Z vás Kosmové jen byli,
z vás Arnoštové, velký mistr Jan,
z vás učencové národ oslavili
a postavili vědě pevný stan:
Vy nad to nám jste Komenského dali
a celý národ znovu vychovali;
vždyť naši jste a našimi jste byli!
Vy naši jste; vždyť dílo probuzení
je vaše, jako víry andělé
vy hlásali jste víru ve vzkříšení
a kalich síly vlasti zemdlelé
jste podávali, by se zotavila,
Bůh požehnal vám, vlasť se posilnila,
a národ slavil svoje probuzení!
Vy naši jste – a pohanou je pouhou,
že k Římu, k Římu pnete zraky jen,
že Vatikán je pravou vaší touhou,
že ku Tibeře zalétá váš sen,
49
že vlasť vám ničím, Řím jen zemí svatou
a zvláštní účel snahou vrchovatou – –
Tak není tomu, křivdou je to pouhou!
Vy naši jste! – Ó svorně s námi pojďte,
nám rádci buďte – dobře raďte nám,
nás ku světlu a k pravdy stánkům voďte
a jako svátosť hajte lásky chrám:
ó buďte nyní v zemi zchuravělé
svornosti, míru, lásky hlasatelé!
S modlitbou za vlasť svorně s námi pojďte!!
1877.
50