XIV. V ňadru mém se kryly ledy...

Jaroslav Tichý

XIVXIV.
V ňadru mém se kryly ledy....ledy...
V ňadru mém se kryly ledy....ledy...
srdce sobě s touhou přálo, čekať vroucí východ slunce, aby ledy rozehřálo –
Tu’s Ty, zlaté mé slunečko, vyšla, v očích nebe snilo – praskly ledy v ňadru chladném, a mé srdce láskou bilo.