XXVI. Tvé slze věřím, co se z oka line,

Jaroslav Tichý

XXVI.
Tvé slze věřím, co se z oka line, Tvé slze věřím, co se z oka line,
 hedvábnou řasu vlahou zrosujíc, dál tiše kane přes ubledlou líc a zapadne v Tvých ňader bílé vlny, by skryla se v jich závoj tajuplný – tam umírá a hyne. V Tvé srdce doufám, že se rozechvěje tou písní lásky, která nezmírá, ráj štěstí dýchá, nebe otvírá a samým blahem duši rozplamení, že konce štěstí, konce blahu není, a vše se láskou směje... 95 Tvou duši miluji, tu perlu čistou, co v krásném těle září blankytem – má vroucí duše v žáru neskrytém se tulí k ní a touží, pláče, znývá – ó chraň je obě, růže moje snivá, a blaženosť máš jistou!

Kniha V bouři a klidu (1884)
Autor František Jaroslav Rypáček