TOMÁŠ
To je ta chvíle tajemná,
kdy Kristus zjevuje se;
hlas jeho srdce dobře zná,
na těle rány nese.
Ty pochybuješ, Tomáši?
vzpíráš se sladké víře?
hle, zjev se blíží nejdražší,
dech libé vůně šíře.
Co váháš ještě v rozpaku?
vrhni se na kolena!
líbezný hlas jak s oblaku
slyš! ta slast bezejmenná!
Jen vztáhni ruku, vnoř ji něm,
kde v hloubi srdce hoří;
prst do děr rukou, nohou sem,
zkad plá to novou zoří! –
Má duše, pochybuješ snad?
S Tomášem vlož sem ruku;
to srdce bije dosavad
v horoucím pro nás tluku.
94
„Můj Pán a Bůh,“ kdo jiný jen!
ples vystřídal se s bolem:
má pochybnost – Bůh pochválen! –
se stává apoštolem!
95