TOMÁŠ

Xaver Dvořák

TOMÁŠ
To je ta chvíle tajemná, kdy Kristus zjevuje se; hlas jeho srdce dobře zná, na těle rány nese. Ty pochybuješ, Tomáši? vzpíráš se sladké víře? hle, zjev se blíží nejdražší, dech libé vůně šíře. Co váháš ještě v rozpaku? vrhni se na kolena! líbezný hlas jak s oblaku slyš! ta slast bezejmenná! Jen vztáhni ruku, vnoř ji něm, kde v hloubi srdce hoří; prst do děr rukou, nohou sem, zkad plá to novou zoří! – Má duše, pochybuješ snad? S Tomášem vlož sem ruku; to srdce bije dosavad v horoucím pro nás tluku. 94 „Můj Pán a Bůh,“ kdo jiný jen! ples vystřídal se s bolem: má pochybnost – Bůh pochválen! – se stává apoštolem! 95