MARIA Z EUCHARISTIE

Xaver Dvořák

MARIA Z EUCHARISTIE
Na pouti života tys manny keř, na cestě k vlasti zaslíbené; ty díš: máš hlad? svou ruku vztáhni, beř! keř manny jsem, vem s mého kmene! Ten pokrm sladký je jak strď a med, a zem ni nebe nemá sladší; neb pod mým srdcem vyrazil a kvet’, a na stůl oltářní se snáší. V mých políbeních kdysi zrál a rost’, z mých prsů mléka ssál svou vláhu; on plodem byl, já jeho letorost, kdy sedala slast na mém prahu. A láska hořela mi vroucí ve zraku, on sládl jejím na výsluní; až uzrál posléz k tomu zázraku, jenž světy naplňuje vůní. Na stole mystickém je prostřen hod, host sedni lačný k stolu tomu a v hořkém vyhnanství jez sobě vhod, neb v síle jeho dojdeš domů! 92