KRISTOVA VINICE

Xaver Dvořák

KRISTOVA VINICE
Hlas Vinařův ó slyš, jenž zve tě na vinici svoji, ať ráno je, či poledne, ty, na trhu kdo stojí. Zve vlídně i ty na večer, kdo promeškali dobu; však přišli posléz přec, ač šer tmí zvolna kraj, stín hrobu. Ať pracují jen hodinu, však slzami a krví; zrak prozářený touhou snu, ať poslední, ne prví! Jdou pokorní pak pro mzdu svou, strou ostýchavě dlaně; hlas hovoří tich, když je zvou: Buď milostiv, ó Pane! A s láskou, která srdce jme, je Vinař k prvním staví: neb všichni děti Boží jsme, dědici jeho slávy! 57