KŘÍŽ

Xaver Dvořák

KŘÍŽ I
Už rýsuje se na obzoru, ne, nevyhneš mu, stále blíž a slzy vhrknou do tvých zorů; ty tušíš v duši: je to kříž! Jak ramen vroucí rozepjetí toho, jenž věrně miluje, jenž všecko v obět přinést chce ti, jak nikdo nevykupuje! Je krve nachem prostřen celý pro sladké odpočinutí! ty cítíš, jak tě obestřely dvě ruce horké v pohnutí! jak na tvém srdci jiné bije a jeho žár tě proniká; jak v tobě někdo jiný žije a tvoje bytost zaniká! Sám ukřižovaný jsi v kterém a s ním se zvedáš do výše; je život tobě svatvečerem v náručí tvého Ježíše! 23
II
Jak magnet tebe přitahuje a nemůžeš žít bez něho; kamkoli vkročíš, vždycky tu je, jak vůdce pobloudilého! Jak ohnivý sloup Israele a zas jak hvězda Betlema, hlas Jordánského kazatele, však Ježíše hlas sladký má! Jím přežehnáš se v pokušení a mír je v duši tvojí hned; a bolest ustává v svém vření a malicherný je ti svět! Žár vášní mírní jako v stínu, tvým modlitbám dá medu strď; dá lehkost břemeni tvých činů a před ním trpkost ztrácí smrt! Však čím je zemřelému, kdo ví, když nábožně jej třímá pěst? když duše vstoupí k Ježíšovi a s ním tu Dolorosa jest?! 24