PROMĚNA

PROMĚNA
To je ta blahá chvíle, to je ta hodina, duše je roucho bílé, celá zář jediná. Všecka se změní, dive! jako by nebyla, co byla posud, dříve, jak zázrak spanilá! Nad ní se nebe klene a hoří, skvěje se, jak když je otevřené, že ho zrak nesnese. Oněměl svět kol v žasu, by v toho ticha klín mocněji hřměl zvuk hlasu: „To je můj milý Syn!“ – Ta chvíle rozhřešení, hostina bez jména, a které rovno není, to je tvá – proměna! 49