SV. TEREZIE

Xaver Dvořák

SV. TEREZIE
To srdce hořící ty’s milovala, trnový věnec, jeho kříž; požárem lásky sama jsi se vzňala, keř ohnivý teď hoříš, neshoříš! Snoubence jeho pro vždy do věčnosti snubní ti prsten anděl navléká; milostí svou sám u stolu tě hostí, nevěstou ty jsi Bohočlověka! Myrtový věnec vine tobě skrání a srdce tvoje sobě pečetí; ve tvoji náruč milostně se sklání, jež širší je než kříže rozpjetí. Jsou marny světa lichotivé svody a marně ladí do svůdnosti hlas, tě jiný táhne božský od lahody, jejž ve bludišti světa zaslechla’s. Sám před tebou jde, do bělostné řízy ó viň se, jež ti vlaje do cesty; jsi oslněna, před tebou svět mizí, jdeš v nebe, v ložnici jak nevěsty! 97