HOLUBICE

Xaver Dvořák

HOLUBICE
Širým nebem křídla rozprostřela, objímajíc zem, božská, nad plamenné moře skvělá, záříc nad světem. Ohnivý déšť rosil ztuhlou zemi; se dvanácti hlav, provázen Duch Boží vichřicemi, sálal blesk a žhav. Ve způsobách jazyků se zmítal na temeni, hle! zázrakem tím na oltářích chytal plamen Hostie! Zrny kadidlovými se stala srdce v hlubinách; rozplývala se, co byla skála, v libý vůně pach. A zem byla kadidelnicí tu světů ve víru, adorujíc Boha v stálém kmitu v širém vesmíru! 31