LÍTOST NAD ZÁSTUPEM

Xaver Dvořák

LÍTOST NAD ZÁSTUPEM
Kam hne se, všude za ním pílí, zrak jejich hladem touhy žhne; jak prapor vlá šat jeho bílý, jak v jitra šeření svit dne. Jdou za ním, za pastýřem ovce, hlas lahodný je vábí, zve; kořistí chtí být svého lovce, na dlani nesou srdce své. Ať tělo mdloba cestou chválí a noha klopýtá a mdlí, dá láska nové síle vzpláti a nejistý krok okřídlí! Zrak Mistrův dojat vzhlédá na ně a sotva potlačí svůj vzlyk; dá hynoucím jim svrchovaně, neb svatý je ten okamžik! A chlebem nasycuje tělo, však duši za chléb co dát jen? a srdce se mu rozhořelo v ten sladký večeřadla sen! 43