Večerní klid.

Ferdinand Tomek

Večerní klid.
Modrý les už leží v stínu, za hory jde slunko spat, polehoučku na krajinu lahodný se snáší chlad, ve přírodě věčně krásné život zvolna slábne, hasne... V míru svatém kraj si hoví, chvílemi jen ozve se malé ptáče v blízkém křoví, sova houkne po lese – a zas ticho... V takém klidu kdo by tušil lidskou bídu? – 26

Kniha Doma (1891)
Autor Ferdinand Tomek