V nemoci.
S lože, na němž horečka mnou zmítá,
oknem hledím za velikým drakem,
který nad protějším domem lítá
stále výš, až zdá se splývat s mrakem.
Teď mi zmizel. – Ve stesku a touze
čelo vlhne potu krůpějemi...
Hmota vzlétá k nebi, člověk pouze
– přírody pán – připoután je k zemi!
49