NA PODZIM.
Ach, neříkejte, podzim zlý že host!
Je chudák sic, však přece mnohý skvost
v dar chystá přírodě a na paletě
dost nese barev. Pole, která v létě
tu stála v plných klasů pyšných zlatě,
teď záplata jsou sice na záplatě,
však na žebráckém šatě zdoba tato
se hodí lépe nežli šperku zlato.
Les v zadumání stojí teď a němý,
však zato barvami se oděl všemi.
Hor fialových hrdá čela v dáli,
50
jež nedostupnými se vždy ti zdály,
teď vzduchem čistým jako by šla blíž,
že rukama jich dosáhnouti mníš.
Ať sype na vás květy smavá vesna,
ať nad vámi se bouře žene děsná,
ať na chvíli vás uspí sever tuhý,
vždy krásné jste, vy drahé české luhy!