NA ZEBÍNĚ.

Ferdinand Tomek

Vždycky, Zebíne, tě vidím rád, ale nade všecko jsi mně milý, v svatební když zahalíš se šat: v něžný třešní květ, jak snížek bílý. V čarokrásný onen lásky čas úbočí tvá v divném pološeru tonoucí a přece samý jas – nejkrásnější pohádka to věru. A že v tuto dobu právě běl módou v přírodě, jak všude zříti, i tvůj vrchol jí se přioděl: kaplička tam víc než jindy svítí. Tisícerým květem zrak můj zpit, vůni ssaju bytostí svou celou; kouzelný tak proutek nyní mít – na týden bych udělal se včelou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

870. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kouzelnice. (Adolf Heyduk)
  2. Já nechci lauru, já chci růže. (Adolf Heyduk)
  3. Má památka. (Adolf Heyduk)
  4. Čarovná jabloň. (Adolf Heyduk)
  5. V stínu. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XLI. Modře, jak červnové nebe, (Adolf Heyduk)
  7. Návrat vesny. (Adolf Heyduk)
  8. IV. Hod jeden dnes a jeden ples (Rudolf Pokorný)
  9. Pustiž mne z objetí... (Adolf Heyduk)
  10. ZAS JARO... (Bohdan Kaminský)