NA ZEBÍNĚ.

Ferdinand Tomek

NA ZEBÍNĚ.
Vždycky, Zebíne, tě vidím rád, ale nade všecko jsi mně milý, v svatební když zahalíš se šat: v něžný třešní květ, jak snížek bílý. V čarokrásný onen lásky čas úbočí tvá v divném pološeru tonoucí a přece samý jas – nejkrásnější pohádka to věru. A že v tuto dobu právě běl módou v přírodě, jak všude zříti, i tvůj vrchol jí se přioděl: kaplička tam víc než jindy svítí. Tisícerým květem zrak můj zpit, vůni ssaju bytostí svou celou; kouzelný tak proutek nyní mít – na týden bych udělal se včelou!

Kniha Menší básně (1930)
Autor Ferdinand Tomek