Jaká smutná zvěst to letí plání,
v nevýslovném bolu hned že po ní
hluboko se každá hlava sklání,
každé oko horkou slzu roní?
Hle, ta zpráva, která všecky kruší
– jízdný posel přinesl ji právě –:
pod dubem kdes blízko Přibyslavě
velký Žižka vydechl svou duši!
Slyšíte-li pláč, jenž k nebi letí?
Slyšíte, jak nářek ten se množí?
„Běda, běda, tatíčku náš drahý,
neodcházej, zůstaň u svých dětí!
Ach, kdo s námi bude tepat vrahy
jazyka a svaté pravdy boží?“ –
Pět už věků prošlo od té doby,
velkého co trocnovského slepce
pochovali věrní sirotci;
dávno všech jich ztratily se hroby, –
nám však dosud často po otci
stýská se a mnohému z nás v lebce
jistě myšlenka již zrodila se:
neštěstím že nebylo by žádným,
kdyby slepý hrdina ten zase
někdy mávnul palcátem svým pádným.
Celý život reka toho nově
našemu se zraky náhle jeví:
Zříme, na tváři jak panošově
spočine rád pohled mnohé děvy;
dlouho dvořana však život hladký
nedovedl hovět bujné krvi:
vhodný okamžik jak přišel prvý,
svoji zbraň – spíš hračku – mečík krátký
za meč dlouhý vyměnil a pádný;
oko šíp ač vystřelil mu zrádný,
i když slunko proň už nesvítilo
a když vrásky zjevily se v lících,
jako vůdce stejně smýšlejících
divuhodné svoje konal dílo.
Oj, což Ty jsi uměl tepat vrahy!
Než – i velkomyslný jsi byl,
nevěrně vždyť neztrestal jsi Prahy,
krajanům jsi zpupným odpustil!
Někdy meče netasil jsi ani;
stačil zpěv Tvých božích bojovníků,
aby děs vjel do nepřátel šiků;
při veselém takém utíkání
jednou dokonce se v divém cvalu
klobouk ztratil panu kardinálu.
Oj, což tvrdá, pyšná panská sídla
před Tebou se, otče, třásla v strachu!
Často vojska křižáků, jak zhlídla
prapor s kalichem, už byla v prachu.
A co v hradech budil’s nepokoj,
s plesem české vítaly Tě chatky;
zákon boží, otcův jazyk sladký –
pro ty jen jsi chodil v tuhý boj.
Přešly věky, čas těch ducha zbraní,
v klidu zámky mohou spát i víska,
ale časem, tatíčku náš, maní
dětem po Tvém palcátu se stýská.
Ó, bys mohl občas vstáti z hrobu
a, kdy třeba, přijít mezi nás!
Jeden hrom – a na dlouhou by dobu
jistě vzduch byl u nás čistý zas!