VZPOMÍNKA NA KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO.

Ferdinand Tomek

Dnes motýl vzpomínka mně na skráň se(J5f) a naha do křídla bi(J5f) již vidím že se odehnati ne(J5f) i nezbý než sluchu dopřáti (J5f) Síň soud ponurou teď vidím v duchu(J5f) Kam zrak se šine hlava vedle hlavy(J5f) tak stísny tu posluchačů davy(J5f) ves naplnily prostor v dusném vzduchu(J5f) Šum náh rozřil teď mrt klid(J5m) a ke vchodu všech zraky zalely(J5f) jímž vkročil ten jenž souzen tu být(J5m) Jak mi zjev Hled dobrác ne smě(J5f) ty davy zem přetl a v líci(J5f) se zjevil úsměv kte znamením(J5m) byl vděčnosti a zřej pravil jim(J5m) co rty v tu chvíli nemohly jim říci(J5f) A líče se lo Prošla doba(J5f) než přečtena je dlou obžaloba(J5f) i slech ukončen však hle teď (J5m) se s místa svého vzchopil mla muž(J5m) a jiti se počal Oj což zem(J5f) se ula s ním div prona(J5m) Jak tyčí hlava se dřív sklo(J5m) a z oka dosud upřeho na zem(J5f) jak srší blesky Ticho hrobo(J5m) se rozložilo když se (J5m) hlas jeho ozval Tiše tišeji(J5m) kol ho stáli lid i soudco(J5m) dech v prsou ta trnou v němém žase(J5f) jak ze rtů jeho slova přesvědči(J5f) mu plynou kdy jako hudba tkli(J5f) jež v oko lou slzy hle zase(J5f) hřmí vší svou silou jako bouře di(J5f) a jako těž dopada ny(J5f) těm na hlavu kdo dočkat nemohou(J5m) se chvíle za o ubohou(J5m) kdy žaře se zavrou těž brány(J5f) a vzdechy jeho čtyři vlh stěny(J5f) mu budou vraceti A za chvil lo(J5f) hle ja změna Co jen se to stalo(J5f) To nesto tu těžce obvi(J5f) než žalobce jenž každým slovem dr(J5f) ty kteří chtěli rozdrtiti jej(J5m) a volnost slova zasvětili smrti(J5f) Kde strach dřív bylo zřít či beznaděj(J5m) tam nadše a jas teď z očí (J5f) A potlesku slyš bouře neskona(J5f) teď šerou bu v ni (J5f) se sot sterých hla Nevinen(J5m) A vlny jeho rostou z těsných stěn(J5m) vždy volnější teď cestu la si(J5f) v ulicích a na měs jen(J5m) zní jedno slovo moc Nevinen(J5m) Však ten jenž vodcem bouře ce(J5f) sám sto tady smut tuší snad(J5m) že ke zbrani teď sáhnou nepřáte(J5f) jíž nebude tak snadno vzdorovat(J5m) A ji zase vystupuje ny(J5f) mi obraz v duši kterou zmí žal(J5m) Je síc po tom v porot co ni(J5f) náš vel Karel zem se stal(J5m) Noc černou peru se snesla k zemi(J5f) jen tr pusmi teď ulicemi(J5f) se pro a do v nich(J5m) svým mrazným dechem ku syp sníh(J5m) tu v dveře zalehne tam okeni(J5f) si zatřese a le spěchá zas(J5m) a zlob skučí Nevlíd to čas(J5m) Však tím jest útulněji ve světnici(J5f) kde nejedna se ozve dáv zkazka(J5f) kol krbu vesele v němž oheň praská(J5f) Tak útulno též v jiz vytope(J5f) v níž slav rodák borovský je bytem(J5f) Tu v ovzduší tím rem svatým sytém(J5f) jímž še všecko kol jas klene(J5f) se nebe nad rodinou spokojenou(J5f) Tu Karel se s milovanou ženou(J5f) a s matičkou i sestrou kolem stolu(J5f) co zatím dcerka ma Zdenička(J5m) jíž sen se dávno snesl na víčka(J5m) v své leží postýlce Tak všichni spolu(J5f) tu hovor vedou o tom předtem(J5m) co jejich tužby Zkuše ten muž(J5m) jenž mnoho bouří v ži zažil (J5m) je řivým vždycky tem(J5m) když buduje své do budoucna plány(J5f) A tak i dnes již vi zdar jenž kyne(J5f) mu z příští práce zděvat chce ny(J5f) dy rod pěstit sady stin(J5f) Ba dnes je vesel jak dávno nebyl(J5f) dřív nepřáte stíhali jej všude(J5f) jich zlob směch zevšad naň se šklebil(J5f) a teď brzy síc tomu bude(J5f) co v svatém klidu žije neruše(J5f) Čas pokročil když matička a dcera(J5f) se do světničky odebraly kte(J5f) jim byla ložni Muž ny k že(J5f) si blíže přisedl a ztlumiv hlas(J5m) s ní radil se čím dcerku nad vše dražší(J5f) by překvapili by blízko čas(J5m) kdy Ježíšek se s nebe na zem snáší(J5f) a šťastmi tu či sta mla(J5f) když pod stromeček dárky své jim klade(J5f) A dlou zase uplynula doba(J5f) než na lože se odebrali oba(J5f) však k postýlce dřív ješ přistoupili(J5f) a na dcerku svou vali se chvíli(J5f) jak v klidném spánku lehce vol še(J5f) pak na čílko ulali kříž(J5m) i otec neznaboh a šťastni tiše(J5f) šli na lůžko Sen milosrd již(J5m) jim dávno přinesl lék zapomně(J5f) jenž krále v chuďasy v ráj pouš (J5f) když nenale z venku ze všech sil(J5m) kdos na domov dveře zabušil(J5m) Tím probuzen byl Havel skokem s lože(J5f) i žena na svém loži vzchopila se(J5f) a vyše vykřikla Můj Bože(J5f) proč tento poplach Vtom však no zase(J5f) se ny ozvaly a pádnější(J5m) než byly dřív že ta Zdeňka ma(J5f) teď procitla a do pláče se dala(J5f) A zatím co ji matka konejší(J5m) i babička a teta z ložnice(J5m) jež svo přichvátaly tušíce(J5m) že neštěs se stalo Havel bled(J5m) dům spěchal odemknout jak otevřel(J5m) jen stěží křik utajil když zřel(J5m) stráž v pl zbroji jejíž vůdce hned(J5m) mu ruku vložil na a zal(J5f) mu jménem kona by okamži(J5f) se na cestu s ním vydal Darmo zal(J5f) se zatče proč neže v svém by(J5f) noc aspoň ztrávit darmo jistil no(J5f) že před nezná dosta se soud(J5m) muž očil jen co mu rozno(J5f) i nezbývalo nežli poslechnout(J5m) Než uplynula chvíle kratič(J5m) pláč rozlehl se domem Hroz scéna(J5f) Tu ruce lo sta matička(J5m) tam v slzách tone sestra věr žena(J5f) kol šíje Karlu paže o(J5m) štká hlasi a bolem měř kle(J5f) a Karel na celém se le třesa(J5f) jen mlčky k so tiskne Julii(J5m) A naposled když zlíbav Zdeničku(J5m) chtěl žehnat však místo slov se jen(J5m) mu ze rtů vydral křečovi sten(J5m) i čelku stráže na víčku(J5m) se zatřpytila slza lo chvil(J5m) a odžen byl za hranice Čech(J5m) syn vlasti nejlepší jenž hotov byl(J5m) posled svůj otovat vzdech(J5m) A uštvali Karle umlčeli(J5f) Kéž my již v duchu stome kde Tvoje(J5f) se zdví mohyla Tvůj odkaz vře(J5f) vždy poneseme do kažho boje(J5f) však nejen na rtech ale v srdci ta(J5f) by rozkazy ni hrozby sliby vša(J5f) nás nezlákaly s cesty naší pří(J5f) Kéž nám vzor veli již v To zříme(J5f) by koneč již do krve se vlila(J5f) Tvá dra Karle poctivost a la(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 6
Celkem veršů: 163
Jamb: 163 (100 %)