Lhostejný přítel.

František Dobromysl Trnka

Dokud hoví štěstí tobě, Mnoho přátel můžeš sobě Jedním zřením vyzískati. Když ti ale výhost dává: I ten, co dřív srdce vzdává, Nebude tě litovati; Ale osiřelé stoly, Které horce miloval. Tenkrát tobě hory, doly, Věčnou lásku sliboval, Když ho pára z lahodivých Mísek k sobě vábila, Vláha pojů roznitlivých Zmrzlou krev mu vlažila; Pročež nejev takovému Příteli svou srdečnost, Aby hrozná srdci tvému Nebyla to nevděčnost; Nébrž v příležité době Skoumej jeho povahu – A tak neuškodí tobě, Byť i strojil nástrahu.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

110. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chladná láska. (Šebestián Hněvkovský)
  2. None (Šebestián Hněvkovský)
  3. None (Šebestián Hněvkovský)
  4. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  5. LÁSKA TO NEBYLA... (Antonín Sova)
  6. Při mohyle Jana Nejedlého. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Zlomek rozmlouvání. (Šebestián Hněvkovský)
  8. Na Želku. (Šebestián Hněvkovský)
  9. Pošetilé plání. (Šebestián Hněvkovský)
  10. 93. Dívko má! Tys nade všechny krásky, (František Zdobnický)