Lhostejný přítel.

František Dobromysl Trnka

Lhostejný přítel. (v Humpolci 1817.)
Dokud hoví štěstí tobě, Mnoho přátel můžeš sobě,sobě Jedním zřením vyzískati. Když ti ale výhost dává: I ten, co dřív srdce vzdává, Nebude tě litovati; Ale osiřelé stoly, Které horce miloval. Tenkrát tobě hory, doly, Věčnou lásku sliboval, Když ho pára z lahodivých Mísek k sobě vábila, Vláha pojů roznitlivých Zmrzlou krev mu vlažila; Pročež nejev takovému Příteli svou srdečnost, Aby hrozná srdci tvému Nebyla to nevděčnost; Nébrž v příležité době Skoumej jeho povahu – A tak neuškodí tobě, Byť i strojil nástrahu. 7