Ke jméninám F.

František Dobromysl Trnka

Ke jméninám F. (ve Vídni 1820.)
Slunce za hory se skrylo, Všudy vůkol temno bylo, Když jsem včera v háji byl; I hledal jsem shodné klesty, Abych našel přímé cesty, Abych dlouho nebloudil. V tom jak na pravo se blížím, A vše kolem sebe zhlížím, Uzřím cosi zdaleka: Chrámek skrovně ustavený – Aj tu duchem vytržený Odtuším si zhluboka. Světla jasná plápolala, Utěšeně rozdnívala Jimi se ta krajina; Hlasy nebeské tu pěly, Houfy zlaté mílo zněly, Jaká mi to novina. I jdu blíže, na prah kročím, Hledím bystře; co tu zočím? Jaký nápis ohnivý! „Ke jméninám Fišerovi, Upřímnému vlastencovi.“ Toť mi užas dotklivý! Kolem Uměny tu stály, A na zvučné harfy hrály, 33 Prozpěvujíc ke cti tvé; I já s nimi prozpěvoval, Až se chrámek pohyboval, Mocně bilo srdce mé! „Bohové mu stále přejte! V jeho stezky růže sejte!“ Pořáde hlas tento zněl; – Až noc zvala k oddychání, A já celý ve plesání S Umkami se rozešel.