Na dětinství.

František Dobromysl Trnka

Na dětinství. (v Praze 1814.)
Ty drahá chvíle minulé mladosti, Kde tvůj klín tvoří nevinné radosti? Kam nestálého věku hnulo žídlo Tvé rychlé křídlo? Když ukonoušen na lůně matinky, O ni své outlé opial jsem ručinky, A ona k ňádrům svého milka zvedla, Mile naň zhlédla. Neznaje lidské lsti a nevěrnosti Čil jsem svůj život v nekalné blahosti, Neznaje záští, přeplzké zloty, Líčené psoty. Tenkráte směle mohl jsem každému Důvěřovat sese, třebas i zrádnému, NevědaNevěda, jak se rozumný tvor sníží Pod hřícha tíží.