Hrad Vorlík.

Hrad Vorlík. (v Hradci Král. 1818.)
Ó, vítejte mi vážné zříceniny! Ty místo nenucených soucitů, Kde v duchu pílím v dějů dáleniny, Tam v lůno šedoslavných obytů. Juž nepohodné rámě času hlodavého Tvé zohyzdilo ohrady, Předc hněvu kazitele zůřivého Tvé silné vzdorovaly základy. Ty posud vážně pneš se, okrašluje Nám tuto smutnou krajinu; Jak uděšeně poutník pozoruje Tu nenadálou tady novinu! V tom místě pustém snad i syna svého Kmet čestný k lásce České měl, A z srdce vlasti věrně oddaného Tak rozhorleně k němu děl: „Můj synu! staniž se svých předků hodným, Buď ctnosti skalou, zastaň vlast; Své mysli neroď dáti činům svodným, A mužně zmáhej každou strast. Boj zvěstuj ošemetným nepřátelům, Braň blahodarnou svobodu, Soč zkázu věčnou míru rušitelům, Od Vlasti zvracuj nehodu! 43 Haj právo nevinnosti, právo ctnosti, Meč krví zkroušeného nezbrocuj; A nepozdvihuj mysli k honosnosti; I z neštěstí jiných se neraduj! O, jestli vítězně sem k otci svému Se vrátíš padna v objetí: Tu vroucně přivinu tě k srdci svému, Mé žehnání tě posvětí!“ – O, hrade pustý, památko mi svatá! Zde často v paměť sobě uvedu: Že vše, i čemuž kyne sláva zlatá, Svým časem najde jistou pobědu. 44