III. Deštný oblak.

František Táborský

„Již pojďme rychle dolů, mrak se žene k štítu!“ děl vůdce. Hle, kol nás tu oblak světlý zticha se vznáší roklemi a rosou na nás dýchá, an vedle ostrý štít plá ve slunečním svitu. „Sem slezte!“ vůdce volal, „do skal, do úkrytu, za chvíli bude jasno!“ – A už každý spíchá, pod balvan sedli jsme, však – cos k nám těžko vzdýchá, jak v dešti máť by s dětmi lkala o záštitu. Níž do skal mlčky zřel jsem, kam se oblak chýlí, já v duchu zřel, že křídla rozpíná to čistá, svá stříbrolesklá křídla nebes anděl bílý a že se spouští k Tatře, máť by s dětmi vedl jak Hagaru kdys v poušti... V tom vůdce náš se zvedl: „Vždyť jsem to řek’! Je jasno! Dál se hněme s místa!“

Patří do shluku

svatopluk, velehrad, moravan, morava, slavský, vrahův, slovanský, mojmír, bořivoj, metoda

141. báseň z celkových 160

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FAR NIENTE. ( H. Uden)
  2. Na břehu Jordánu. (Jan Ježek)
  3. BÁSNÍK. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Volání! (Adolf Heyduk)
  5. 10. Řeky Moravské l. 1863. (František Sušil)
  6. Pád říše Velko-Moravské. (Alexandr Balcárek)
  7. IV. Ha ty slunce, Velehrade náš! (Vincenc Furch)
  8. LXXIX. Studánka. (František Matouš Klácel)
  9. 16. Moravská. (František Sušil)
  10. MALOMĚSTSKÝ KVĚTEN. (Petr Fingal)