VII. Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině,

František Táborský

Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině, z pomněnek, potočné jež břehy květem kryly, a jež jsem trhal já, Tvé ruce vínek svily. Nač? Nemohl jsem tušiť z květin ve Tvém klíně. Však jak by anděl lásky s nebes hvězdné síně nám duše pojil, dával naší lásce síly, Ty v chodbě věnec kladla’s na kříž v téže chvíli, kdy do chodby jsem vešel – nové do svatyně. Ó byla to snad oběť prvá naší lásky? Proč spatříc mne jsi prchla jako plachá srna? Či nechtěla’s, bych viděl, čeho hruď Tvá plna? Svým očím věřiti jsem nechtěl, srdce dělo: „Snad ozvěna to z Fausta?“ – – – Kristovo však čelo kryl vínek z kvítí, jež jsem sbíral za procházky.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

746. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen. (Ladislav Quis)
  2. Posledně mne provoď večernice. (Václav Antonín Crha)
  3. Slza lásky. (Václav Jaromír Picek)
  4. Duma v jarní noci. (Adolf Heyduk)
  5. 32. Letí holubinka (Jaromír Březanovský)
  6. 14. Mám co vichr stepem jíti, (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. 2. Krvácet a kvect chce srdce (Václav Bolemír Nebeský)
  8. Už zvadla růže lásky mé, (Josef Barák)
  9. Vínek myrtový. (Bohuslav Čermák)
  10. 15. Ku potůčku. (Jan Slavomír Tomíček)