Do album.

František Táborský

Co Tobě, dívko, po jménu jest mém? Jak Puškin kdysi já se tážu Tebe. Toť vločka sněhová, jež padá s nebe a roztaje, když dotkne se jí zem. Věř, suchý jitrocel že bohatší je než jméno mé – jím žije polní pták, a city mé – to byla utopie, a snů mých květ – to byl jen vlčí mák. A žádné srdce nebude se chvíť, když vyřkneš jméno to, zvuk jenom prázdný jak prasklá větev v pusté hoře zazní a poví Ti: „On měl se nezrodiť.“ Ty sama nad ním – ó což bych si přál! – se nezamyslíš toužně, moje řádky v Tvé hrudi nevzbudí ten pocit sladký, ten lásky žár, jak v srdci mém Ti plál. Mým hříchem není to, že nebesa, jež směstnať chtěl jsem ve svém srdci mladém, se rozplývají, květ že hyne řadem, že nejsem víc než hluchá klávesa. Však čelo mé ční jak z vln bouřných štít, a vlaštovky, jež nad mořem tím letí, jsou myšlénky mé, co jdou hledat klid a – pod Tvým oknem hnízdo vystavěti.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

343. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. LAPENÉ SRDCE (Antonín Sova)
  3. PADÁ MLHA... (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Ty opouštíš mne. (Otakar Mokrý)
  5. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  6. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  7. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  8. ČESKÝM NIVÁM. (Ferdinand Tomek)
  9. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  10. Stesk známým. (Alois Škampa)