Cestou.

František Táborský

Rád po mezi jdu, širokým polem jde nejradš cesta má neb třeba na pahorek nade vsí, když rozhled tam daleký se otvírá. Miluji volnost, ne smělých štítů jen, kde dlít musíš sám; tam vodím duši jenom ve svátek, by šla se očistit k lepším končinám. Hruď mou však hruda rol našich víže a vůně hor a luk, z chat našich kouř, hrčící do měst vůz, i vrzavý pluhu hlas, i dílen hluk. Život mne vábí svou každou stránkou tak různě popsanou; zrn tiché šustění tak slýchám rád, když v den jasný padají v zem zoranou. Lnu k přímým hlavám, jež smělé jsou a se lží hned zápolí, jimž ve zraku se blýská na časy, a upřímně, prostě slovo hlaholí. A k srdcím čistým, jež znají jen klidný, slunný úsměv, svit, však neznají té mrzké pěny slov a dovedou bouří strastnou hovořit. Nač vzdechy plané, že pouť mou tu věčný večer provází? Já tím se těším, že můj duch byl čist – a znova zas mladé slunce vychází.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

495. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘECE JEN. (Josef Václav Sládek)
  2. Což se těším v nejhlubší své duši, (František Sušil)
  3. Brdy. (Antonín Klášterský)
  4. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  5. Pole (Antonín Klášterský)
  6. Selské písničky. (Josef František Karas)
  7. KRAJ LEŽÍ PŘEDE MNOU. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. *** Vracím se k vám, rodná pole, (Josef Václav Sládek)
  9. Duma. (Ferdinand Tomek)
  10. XI. Jaro, to švarné pachole, (Vítězslav Hálek)