Cestou.

František Táborský

Cestou.
Rád po mezi jdu, širokým polem jde nejradš cesta má neb třeba na pahorek nade vsí, když rozhled tam daleký se otvírá. Miluji volnost, ne smělých štítů jen, kde dlít musíš sám; tam vodím duši jenom ve svátek, by šla se očistit k lepším končinám. Hruď mou však hruda rol našich víže a vůně hor a luk, z chat našich kouř, hrčící do měst vůz, i vrzavý pluhu hlashlas, i dílen hluk. Život mne vábí svou každou stránkou tak různě popsanou; zrn tiché šustění tak slýchám rád, když v den jasný padají v zem zoranou. Lnu k přímým hlavám, jež smělé jsou a se lží hned zápolí, jimž ve zraku se blýská na časy, a upřímně, prostě slovo hlaholí. 49 A k srdcím čistým, jež znají jen klidný, slunný úsměv, svit, však neznají té mrzké pěny slov a dovedou bouří strastnou hovořit. Nač vzdechy plané, že pouť mou tu věčný večer provází? Já tím se těším, že můj duch byl čist – a znova zas mladé slunce vychází. 50
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.