Pod lesem.

Pod lesem.
V zahradě ležím, včelín kde bzučí, květem kde svěžím větev se kryje a hory hučí do melodie. Šumějí jedle, pohádka živá, a sedě v sedle na vraném koni pohůnek zpívá, píseň jen zvoní. Pluh zvolna hrouží sedlák v zem tvrdou, po žni už touží; a vraník frčí, šíj vzpíná hrdou, sedlák však mlčí. O žita ceně, o požehnání, o vonném seně 10 z květného luhu starost se shání nad ním tu k pluhu. Jak řinčí kosy, blýskaví hadi, děvečky bosy jak na otepi i chlapci mladí zanotí cepy. „Vjó! vraný koni!“ radostně volá – vesele zvoní píseň v to vroucí, již pěje zdola dívčina žnoucí. Za zpěvu nůši nažala v krátce, s planoucí duší hoch přilít’ včelkou pomoc jí sladce s nůší vstát velkou. Jak hlemýžď s budkou k dědině kráčí, a za ní s prudkou hoch zapěl touhou zpěv medu sladší s ozvěnou dlouhou. – Červené kravky s vozíkem jedou. 11 Hrsť svěží travky žvýkají vážně, po boku vedou telátko strážně. Jak bujně běží, škubá si trávy! Teď v potok svěží vběhlo a pije. Pijou i krávy, vztahují šíje. Jak páchnou hvozdy, jedlové hory! Slyším i drozdy. S křikem se honí kol vrabců sbory. Vzduch jarem voní. Hlas volá čísi – List rosa koupá, na stéblech visí perličky zlaté, a tiše vstoupá výš slunce svaté. 12