V. *** Jak jsi mládo, nebe,

František Táborský

V.
***
Jak jsi mládo, nebe,
Jak jsi mládo, nebe,
jaký to v tobě ruch! Jak plno zápalů, vzletů a plno tvořících se světů, jak ohnivý v tobě duch!
Jak jsi šťastno, nebe, co v tobě krásy jest! Tak prosto všednosti, hněvu a plno vznešeného zpěvu, snů nejblažších – samých hvězd! Jak jsi hrdo, nebe, co jaré síly máš! Jak cítíš dusnotu v těle, hned zplna vybouříš se směle a duhu pak rozpínáš! Co, mé srdce, pláčeš? Snad v bujném rozruchu jsi chtělo býti vším dechem hvězdného ruchu toho echem jak skřivani ve vzduchu? 58 Nebesa, ach, tvůrčí, ne za klid prosím vás: jen hluku života, ruchu, mně proudivého dejte vzduchu, ať pálí tam žár neb mráz! Z toho mládí svého jen drobet nechte mi: těch jasných zápalů, vzletů, těch vznešených a prostých vznětů, bych sil je po zemi! 59