Valašské hory.

František Táborský

Valašské hory. (Ohlas.)
„A ty naše hory, Bože, to sú hory! Na nich prozpěvujú archandělské sbory. Ach, dyby to byly archandělské kůry, věru že by nebe protrhlo se s hůry. A to tam slunečka samým smíchem svítí: děvčata slunečka zpívajú jak kvítí. Tak by nezazpíval skřivan ani kosi, když už vypil z rána sto kalíšků rosy. Tak žádný pan rechtor zpívať nenaučil, dyby svoje husle. tisíc let byl mučil. 39 A mě moja milá už tak učí zpívať, dyž mi na srdečku večír dá se zhřívať. To mi předzpěvujú všeckých svatých sbory, a dyž od ní vyjdu, zpívajú mi hory. Hory naše, hory, co ste vy za hory! Do samého nebe pnú se vaše jedle, pnú se vaše bory!“ 40
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.