III. Měsíc vychází.

František Táborský

III.
Měsíc vychází.
Širokým údolím jdu v pozdní noci, po stranách hory jako brána k nebi, a na oblohu veliký teď měsíc, jak zlatá vzpomínka zašlého štěstí, vychází právě mezi vršky stromů. Zrak večernice srší z dálky touhou, jak na milého čekala by druha v tom tichu, kdy sní roztouženě lístek a širá země, zdá se, stoupá k nebi, kam v plné kráse vyplul velký měsíc. Jak věčností jdu rozlehlým tím dolem. Veškeren život přijal masku smrti, však pod tou maskou žije vše a prahne a prosto zemskosti, té hrubé, drsné, jen blahým, čistým oddychuje mírem. To ticho! – Mním, jak měsíc leje světlo, že jakýs duch se snáší v proudu jeho a stírá prach, jenž used’ na list, květy, a stírá prach, jenž na duši nám used’, a obrozuje naši zemi matku. 56
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.