*** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,

František Táborský

***
Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí, Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
 jakási báj, jež slita z lásky, hoře a široko se rozlévá mou hrudí, hned zveseluje ji a hned zas trudí, jak v jedlové když dlíval jsem kdys hoře a v srdci slýchával jsem hučet moře. Snad onen duch to šeptal k mojí duši, jenž červánkem nám vzplanul na obzoře a žhavý purpur vdechl do ovzduší, že zradostněný zrak už slunce tuší, v ty ozlacené mrákavy se noře, pod nimiž zpívá zem i slávské moře. Ba byl to on, má peruť zlatoperá, jenž od severu zářil mi jak zoře, s nímž snášela se ke mně Slávy dcera, když pod lipou jsem za vonného šera kdys dlíval, snům svým mladé světy tvoře, kol nichž mi jásalo a hřmělo slávské moře. 73 Tam, kde on lkal a žaloval a věřil, tam spěchal jsem, kde předsudků hrad boře on hranice nám nejsmělejší měřil, an pokrov tmy se nad naším dnem šeřil; tam, jeho stín kde stojí rovný hoře a jeho dechem hovoří též moře. 74
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.