Kol břehů Moraviných...

František Táborský

Kol břehů Moraviných...
Kol břehů Moraviných šel jsem na své pouti, potulce půvabné – kdož neměl by jich rád, těch břehů dumavých, kol nichž vln hučí spád a zeleň šťavnatá se směje odevšad a kraj kol úrodou chce překynouti! Hor věnec vidíš v dálce modravé se pnouti, nad nimi blankyt chce se tuším rozzpívat, že chuť mám věru sám svým písním vůle přát; v tom šotek šťouchl mne, že do prosy jsem spad’ a jda kol břehů zvolal: ,Bože„Bože, co tu proutí!‘proutí!” V tom havran, pták to prorocký, plul nade mnou: „To proutí dorůstá tu, brachu, na pomlázku!“ tak kroutě zobákem děl řečí tajemnou. „Nejdříve sobě líné proklepají katě, pak vypráší tu lživou, pokryteckou chásku.“ ,Toť„Toť sám chci řezat již!‘již!“ – „Jen řež a vrchovatě! Ven z chrámu, kramáři! – bič Páně švihej klatě!“ 27
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.