Pod majákem.

Pod majákem.
Mrak vyvalil se černý, uprchla luna spanilá, a daleko do nebes háje zaběhly hvězdy až nad prahy ráje, ční maják jen klidně výš a do tmy plá jak kříž. A vlny úpí, ječí, hvízdají, lámou se a vrou a v tlumeném, příšerném běhu jak hladem hnány derou se k břehu, jak dravci když tlukou v mříž – a maják plá jak kříž. Již hrom tam v dálce duní, blankyt jak v černém brnění, jak démon to na pekel oři, hněvivé blesky z očí mu hoří, lpí na vzduchu dusná tíž – a maják plá jak kříž. V tom světélko zřím malé, bludičku mořem míhavou, a v světle, jež maják v tůň hází, 116 vidím, jak loď se veliká plazí, kams v dalekou plujíc říš – a maják plá jak kříž. Ve stínu majákově ztrnulý seděl jsem a zřel v tu loď plnou životů, cílů, hrom slyše dálný, vichřice sílu, vln zběsilou vida říš, však maják též jak kříž. A rychle duch můj přised’ k stožáru na cizí tu loď; plul, nevěda, k jakým to zemím, s těmi, co s nitrem od pochyb němým jdou pro štěstí v dálnou říš – a maják plál jak kříž. 117