IV. Otázka.

František Táborský

IV.
Otázka.
Až zajde duch náš, jak to slunce, a tělo usne, jak ta země, zda rozzáří se také nám hvězd roztajemstvených už chrám, a v slavnou klidu toho chvíli náš vzejde duch, jak měsíc bílý, kams v tišinu tu nekonečnou – kdo otázku tu ztiší věčnou?... Tak ticho. Země lehko zamlžena, k ní rosa padá tiše, neviděna, jak by ji ruka tajná z oblak štědrých sela, by na chléb vezdejší zem hojně klasů měla. Ruch její odměřený cítil jsem i lásku a při tom zapomněl jsem zcela na otázku. 57
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.